Jedno velké přání - Zamračená a ochuzená

82. KAPITOLA – ZAMRAČENÁ A OCHUZENÁ

„Sešli jsme se dnes, abychom se rozloučili s Zoe Rachel Delight, rozpustilcovou a věčně veselou dívkou, která se ve věku dvanácti let rozhodla, že bude svými vtipy rozveselovat tvář pánu Bohu…“
Tereza nevnímala, co kněz říká, jen stále hleděla na nově vytesaný náhrobek. Patřil malé Zoe. Drzé opici milující ovocné zmrzliny. Nikdy už se nestane veterinářkou. Slíbila, že se za ní ještě příjde podívat. Svůj slib už nikdy nesplní. Nemůže, protože Zoe je jinde. Tam, kam ji jednou Tereza bude následovat…
Stála u náhrobku. Nyní však sama. Ostatní odešli. Stála nad ním a slzy by nikdo nespočítal. Náhle se k němu sehnula a začala šeptat: „Promiň Zoe, že jsem tě nenavštívila, promiň mi, že jsem tě nestihla zachránit, ale pokusím se to odčinit. Půjdu mezi ně a přesvědčím je. Vím, že jsem první slib nesplnila,“ rozvzlykala se, „ale tenhle musím. Omlouvám se. Jsem pyšná, že jsem tě potkala…“ nevěděla, co říct dál. „Měla jsem ti to říct… Odčiním své chyby. Budu všem přátelům říkat, jak moc mi na nich záleží. Zoe, mám tě ráda! Nikdy nezapomenu…“
Zhroutila se na náhrobek a plakala. Zpovídala se, mučila svou mysl výčitkami, dávala průchod všemu, co se v ní odehrávalo.

„Věděla jsem, že tady budeš,“ ozvalo se za ní. „Měla bys už jít. Stmívá se…“
„Lily, já ji nemůžu opustit…“
„Jenomže takhle jí nepomůžeš! Pojď, pojď už, nesmíš se trápit.“ Lily popadla Terezu a postavila ji na nohy. „Jsi celá promrzlá. Půjdeme se někam sednout, ano?“
„Lily… Je to přece naše válka, tak proč do ní zatáhli ji? A spousty dalších dětí?“
Objala Terezu. „Protože jsou špatní a neuvědomují si, co páchají.“
Caisová se jí vyškubla. „Moc dobře si to uvědomují. Jsou to bastardi! Nesnáším je!“ rozkřikla se po tichém hřbitově. „A víš co? Přijala jsem Brumbálovu nabídku!“
„Neměla by ses unáhlovat pod vlivy emocí, vždyť už jsi se rozhodla, že to nepodstoupíš!“
„Ale to Zoe ještě žila! Lily, pochop mě, já jsem byla na pochybách o správnosti svého rozhodnutí i předtím. Tohle mě naprosto vytrhlo z představy, že pokud to nevezmu, zas až tolik se toho nestane! Nechápu, jak jsem mohla být tak pitomá!“
„Nejsi pitomá,“ nesouhlasila Lily. „Byla jsi jen vystrašená…“
„A to je právě ono – byla! Už si to nesmím dovolit! Já prostě mezi ně půjdu!“
„Je to tvé konečné rozhodnutí?“
„Ano, je a nikdo mi ho nerozmluví!“
„Sirius bude zuřit…“
Tereza sklopila oči. „Já vím, ale nemůže být všechno podle něho…“
„Nepůjdeme si někam sednout?“ navrhla Evansová znovu. „Promluvíme si, všechno rozebereme, jen ne tady… Pojďme do tepla.“
„Dobře, stejně potřebuju panáka…“
Dvě ženy se přemístily z Willesdenského Nového hřbitova. Nechaly Zoe v klidu odpočívat…

Fénixův řád se sešel následujícího dne. Musel probrat, jak bude postupovat. Jak se vyhnout další dětským obětem na životech? Jak uchránit i své životy? Jak ho porazit?
Ke konci schůze Brumbál všem oznámil, že Tereza si vezme na starost otázku upírů. Když to zjistil, srdce začalo zběsile tlouci. Chtěl vykřiknout, že s tím přeci Tereza nesouhlasí, ale rozmyslel si to. Pro jednou byl moudrý – počkal, až bude ředitel sám.
„Měl jsem za to, že Caisová vaši nabídku odřekla.“
„Nejdříve, ale vzhledem k posledním událostem se rozmyslela. Je mi velmi líto, že zrovna toto ji donutilo změnit názor, přesto jsem souhlasil, aby se úkolu zhostila.“
„Pane, se vší úctou, ale myslím si, že ten úkol pro ni není vhodný… s přihlédnutím na to, co se stalo v sedmém ročníku.“
„Já si naopak myslím, že je vhodnou kandidátkou. Musíte jí prostě věřit.“
Sirius se pokorně uklonil a byl na odchodu. Brumbál jej však zastavil slovy: „A také moc čtete.“

Na večeři byla pozvána k Weasleyovým. Musela jim oznámit, že už nemůže chodit tak často. Po večerech bude mít jiné starosti… Divili se, naléhali, aby prozradila proč. Nic neřekla, ani náznakem. Odešla dříve než obvykle. Rozloučení s chlapci se stalo tou nejtěžší věcí. Už je nebude moci vídat tak často. Přála všem to nejlepší.

Doma ji čekalo překvapení v podobě třech psaní! První bylo z ministerstva, to poznala okamžitě, protože na obálce byl jeho emblém. Písmo na druhé s nikým nespojovala a to třetí jí bylo povědomé…
Nejprve otevřela tu z ministerstva. Byla zpravena o tom, že opustí Obor pro zneužívání mudlovských výmyslů a přesune se jinam. Stane se jedním z Komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluv. Zvýší jí plat, zkrátí pracovní dobu. Nevěděla čím si to zasloužila a ani nevěděla, jestli po vzestupu na ministerstvu toužila. Naopak přemýšlela, že vzhledem k tomu, začne plnit důležitý úkol okamžitě. Žádné zdlouhavé přípravy. Ani otázky typu „Jak naložit s pracovní dobou“?
Po překvapivé zprávě z práce otevřela dopis, na kterém bylo to povědomé písmo. Aniž by četla, co je psáno, podívala se na podpis. Tak proto jí písmo připadalo tak známé, paří totiž Siriusovi! Co tak asi píše? No, ovšem, to si mohla myslet; nesouhlasí s jejím rozhodnutím, ale chápe ho, aspoň něco… že ji za to neodsuzuje, a když si myslí, že je to to nejlepší, co může udělat, tak proč ne… přesto se mu to moc nelíbí… a kdesi cosi. Dopis byl odložen v rozmarném gestu.
A třetí dopis je od Brumbála. Píše jí, aby se nedivila změně místa na ministerstvu. Zařídilo se to takto, aby se mohla lépe věnovat svému úkolu. Díky nějakému Brumbálovu známému, který je šéfem Komise a sympatizuje s ním, bude mít umožněno pracovat tak, aby jí to korespondovalo i s prací pro řád. Samozřejmě za nevědomosti onoho šéfa. Ten nesmí o jejím poslání pranic vědět. Nevěděla, jestli mu má být vděčná. Přesto si umínila, že až ho příště potká, musí mu poděkovat…
Uschovala všechny dopisy a náhle, z čistého nebe, přišla slabost a Tereza se zamotala hlava. Posadila se na židli. Co to je?

Když se ráno probudila, ucítila bolest v podbřišku, ale nevěnovala jí pozornost, protože se zároveň cítila nesvá – nové místo.
Neměla na jídlo ani pomyšlení, a tak snídani vynechala. Oblékla se, podstoupila běžnou ranní hygienu a rozhodla se pro přemístění do práce.
První její kroky vedly za vedoucím Komise, aby se s ním seznámila a poděkovala za přijetí.
Zaklepala na dveře. Po unaveném „Dále!“ vstoupila. Naskytl se jí pohled na staršího muže, který měl spíše vlasy šedé než hnědé.
„Dobrý den,“ pozdravil okamžitě a zvedl se z křesla. „Vy musíte být slečna Caisová! Já jsem Charles Bennet.“
A tak se Tereza seznámila se svým nynějším šéfem. Po zdvořilostních frázích ji usadil na židli a sám odešel za stůl a usadil se za něj.
„Jsme velmi rád, že jsme vás získali. Nikdo totiž nezapomněl, jak jste pomohla Frankovi při jeho první práci mimo zdi ministerstva…“
„A já myslela, že za moje povýšení může profesor Brumbál…“ skočila mu do řeči a to velmi neslušně.
Pan Bennet se usmál. „Kdybyste se neosvědčila, myslíte, že bych vás přijal? A to i na doporučení samotného ředitele Bradavic? Musíte si víc věřit… A nyní můžeme přejít k tomu, co vás u nás čeká.
Kancelář budete mít s dalšíma dvěma zaměstnanci…“
Jakmile jí vypověděl všechno podstatné, rozhodl, že je na čase ji představit kolegům, se kterými bude nejvíce spolupracovat.
Procházeli chodbou, kde každý, koho potkali, pozdravil. Nikoliv Terezu, ale pana Benneta. Vypadalo to, že je všemi uznávaný a vážený.
„Tak tady bude vaše kanceláře,“ ukázal na dveře, kde byly tři jména; Auberon Fuller, John Willoughby a její!
Bennet vstoupil dovnitř, aniž by zaklepal. Tereza jej následovala. V kanceláři byl jen jeden muž. S velkou pravděpodobností ten hezčí.
„Slečno představuji vám Johna Willoughbyho. Johne, tohle je Tereza Caisová. Až příjde Auberon, tak je seznam, udělal bych to sám, ale musím jít. Práce, práce, práce,“ zahlaholil pan Bennet a poté je nechal o samotě.
„Ahoj!“ natahoval k ní ruku charismatický mladík s velkýma modrýma očima a tmavě blonďatými vlasy. Ucítila z něj kořeněnou kolínskou. „Sice mě představil jako Johna, ale všichni mi říkají Jack.“
„Mě představil správně, nemám žádnou přezdívku,“ potřásla si s ním.
„Tak to ti budeme muset nějakou vymyslet,“ usmál se. „Nevadí, že ti tykám? Příjde mi ale zbytečný si vykat, vždyť jsme skoro ve stejném věku…“
„Ne, v pohodě, klidně si můžeme tykat,“ souhlasila s jeho nápadem.
„Ok, tak tohle tvůj stůl. Brzy už nebude vypadat tak prázdně, protože tahle práce je hlavně o papírování, člověk je rád, když se dostane do terénu.“
Bouchly dveře, do kanceláře se vehnal muž menší postavy s malýma krysíma očíčkama. Byl přesný opak svého spolupracovníka. Už na první pohled Tereze připadal naprosto nesympatický.
„Kdo to je?“ vypálil.
„Naše nová kolegyně,“ odpověděl Jack-John.
Fuller si ji přeměřil. „Tak vás tu vítám, doufám, že se nebude flákat jako Jack!“
Tereza na to nic neřekla.
„Nemysli si, že je Auberon takhle nepříjemný pořád, ale zrovna máme fofr…“
„Přesně tak! Máme fofr a ty se jako obvykle flákáš! Už máš napsanou tu zprávu?“
„Ještě ne, čekal jsem na tebe, protože jsem si nebyl s něčím jistý, a tak jsem si říkal, že ty to určitě vědět budeš…“
Fuller se zatvářil samolibě. „Tak mi to ukaž, s čím máš problém?“
Terezy si nevšímali, jako by tam nebyla, proto se posadila za svůj stůl a prohlédla všechny zásuvky. Prázdné… Přemítala také o chování Auberona. Ani se s ní nepřivítal jako ostatní. Neprohodil s ní ani slovo, když nepočítala zmínku o flákání. Nepříjemnej chlap!

Smrt stíhá smrt. Zoe jí nestačí. Nad domem Marlene McKinnonové se zjevilo Znamení smrti. Jeho znamení. Není Lord Voldemort převtělení smrti do lidské podoby? Lidské? Kdysi snad…
S říjnem byl konec, nastal převrat a listopad zvítězil. S ním přišel studený vítr, ledové dešťové kapky. Jenomže změna nastala i jinde, než jen v počasí. Nikdo nikomu nevěřil, nikdo nehledal nové přátele. Počasí bylo jako naladění kouzelnického světa. A to předpovídalo krutou zimu…

Práce na ministerstvu probíhala poklidně; Tereza započala flirtovat s Johnem „Jackem“ Willoughbym (přestože nadále občas ulehala vedle Siriuse), čím dál více jí byl nesympatický její druhý kolega Auberon Fuller, papírování nebylo tolik jako u pana Weasleyho, i když Jack tvrdil, že je tato práce především o spotřebě papírů.
Naopak její druhá práce se nedařila – nemohla se dostat do komunity upírů. Zřejmě ji nechtěli vpustit mezi sebe. Ale ona pevně věřila, že se jednoho dne dočká. Nalezne je, promluví si s nimi, začne vyjednávat, uspěje…
Ale proč je jí stále hůř a hůř? Závratě, zvracení, bolest v podbřišku, zvýšená teplota…

Konec listopadu však Tereze zahýbal žlučí. Dvakrát.

81. Kapitola || 83. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník